Plenér plný podzimních barev
Výtvarníci ze slovenské Senice o druhém říjnovém víkendu opět vyrazili na jižní Moravu, aby přenesli krásu podzimního kraje vína na své výkresy. Byť se letos tradiční akce pojmenovaná jednoduše Plenér konala ve studeném počasí, náměty v krajině a architektuře Velkých Pavlovic a blízké obce Přítluky zvítězily nad větrem i nad zimou. Výtvarníci si z procházek a zastavení na těchto okouzlujících místech odnesli bohatou uměleckou kořist. Její šíři a krásu budou moci lidé ocenit na výstavách - napřed v galerii Základní umělecké školy v Senici, kde se bude vernisáž konat v sobotu 25. října - a pak i přímo ve Velkých Pavlovicích, kde výstava začne po skončení té senické v pátek 19. prosince.
Kromě samotného tvořivého procesu je Plenér především milým setkáním s lidmi i výtvarníky z Velkých Pavlovic. Dlouholetá a plodná spolupráce senického pedagoga a výtvarníka Štefana Ortha s velkopavlovickou pedagožkou, paní Marií Šmídovou, i vedením města Velké Pavlovice se navíc i letos projevila vynikající organizací a skvělou péčí a pohostinností domácích.
Já sama jsem o Plenéru od jeho účastníků v minulých letech slyšela mnoho hezkého a každoročně mě fascinovala díla na výstavě, která je již tradičním výstupem této skvělé akce. A letos jsem se jako studentka studia pro dospělé na senické ZUŠ-ce konečně mohla na Plenér vypravit jako jeden z výtvarníků. Odnáším si nezapomenutelný zážitek.
Venku, při skicování v krajině, jsem se sice navzdory dvěma bundám třásla jako huspenina a prsty, v nichž jsem svírala tužky a barevné pastely, mi křehly, ovšem počasí nemělo žádnou moc nad tím, jak moc mě hřálo u srdce. A to z několika důvodů.
Jedním je krása krajiny kolem Velkých Pavlovic a blízkých obcí. V těchto dnech je zahalena do barevných podzimních tónů, někdy rozzářených slunečním svitem, jindy prosvítajících přes jemnou mlhu. Svádí a láká nejen k procházkám, ale i malířskému a fotografickému tvoření.
Dalším je vynikající atmosféra plná lidskosti - přátelských rozhovorů, posezení u dobrého jídla, vína, táboráku, možnost blíže poznat ostatní výtvarníky i jejich tvorbu a umělecký styl. Pak je tady radost z tvorby. Malovalo se nejen v plenéru na vratkých židličkách, lavičkách či v trávě, ale také pozdě do večera v prostorách velkopavlovické Myslivny, která se pro celou výpravu stala útočištěm.
Samostatnou kapitolou jsou setkání s milými lidmi z druhé strany hranice. S paní Marií Šmídovou, která je společně s panem Orthem duší celé akce a svým laskavým srdcem nám ve Velkých Pavlovicích vytvořila o víkendu druhý domov. S mladou velkopavlovickou výtvarnicí Eliškou Křivkovou, která obohatila Plenér o jedinečný a inspirativní výtvarný projev…
Dozvuky Plenéru v sobě ponesu ještě dlouho. Nejde jen o to, že mi v mobilu svítí množství snímků a výjevů, které chci ještě postupně přenést na papír a plátno. Je to především milá a lidská atmosféra, která mi utkvěla a jež povzbudí do další tvorby, sblíží s ostatními a inspiruje. A to je koneckonců to, co by mělo umění a podobné umělecké akce především přinášet. Tradiční Plenér to dokazuje každým svým ročníkem a letošek nebyl výjimkou. A věřím, že dokazovat bude i nadále. Nejblíže už na vernisážích, na něž srdečně zvu, a pak i v dalších letech.
FOTOGALERII * naleznete po kliknutí ZDE - ZONERAMA
Text: Eliška Gáfriková, účastnice Plenéru 2025 / Foto: Oldřich Otáhal / 16.10.2025