Velkopavlovické vinobraní

Termín příštího VELKOPAVLOVICKÉHO VINOBRANÍ
19. a 20. září 2025

Pořadatel:
MĚSTO VELKÉ PAVLOVICE
Nám. 9. května, 691 06 Velké Pavlovice
tel.: +420 519 428 101
e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
web: www.velke-pavlovice.cz

Propagace:
TURISTICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM VELKÉ PAVLOVICE
Hlavní 9, 691 06 Velké Pavlovice
tel.: +420 519 428 149
e-mail: infocentrum@velke-pavlovice.cz
web: www.velke-pavlovice.cz

Zajištění stánkového prodeje
Petr HASIL
tel.: +420 777 736 410
e-mail: hasil@velke-pavlovice.cz
web: www.velke-pavlovice.cz

VELKOPAVLOVICKÉ VINOBRANÍ
aneb SLAVNOSTI PRO CELOU RODINU

Znovu obnovenou tradicí s historicky podloženými kořeny se stalo VELKOPAVLOVICKÉ VINOBRANÍ,
nazývané také jako slavnosti úrody, vinařství a umění pro všechny generace.

• Slavnosti Velkopavlovického vinobraní se tradičně datují k polovině měsíce září. Trvají vždy dva dny a dvě noci. Začíná se v pátek v podvečer a pokračuje se velmi bohatým programem až do hluboké sobotní noci, či nedělního rána.
• Návštěvníkům je nabízena plná náruč zážitků. Program je koncipován, jak sám podtitul akce hlásá, celé rodině. Těšit se můžete na hudbu, tanec, divadlo, hry pro děti, ochutnávky vína a burčáků místních vinařů, řemeslný jarmark s ukázkami lidových řemesel, lunapark s kolotoči, exkurze do vinařských firem a sklepů, projížďky v koňských bryčkách či silničním vláčkem aj.
• Každý rok je program Velkopavlovického vinobraní trošku jiný, okořeněný o nějakou tu novinku, změnu či inovaci. Avšak objevuje se v něm několik bodů, které se opakují s železnou pravidelností a pokud by tomu to tak nebylo, slavnosti by ztratily svůj nezaměnitelný punc.
• Prvním z nich je pestrobarevný průvod krojované chasy městem, oproti hodům ozvláštněný nepřehlédnutelnými obrovskými hrozny révy vinné – symbolem bohaté úrody i samotného vinobraní. Tyto hrozny nesou na dřevěných podpěrách mladí chasníci v doprovodu děvčat, pro tuto příležitost oděných v pracovních krojích. Dívky vyměnily sváteční bohaté kroje za skromné bílé plátěné košilky, bílé, jen něžně modrou bavlnkou vyšívané kordulky, ale hlavě za typické plátěné červené sukně, tzv. červenice. Hoši si svůj oděv doplnili modrou pracovní zástěrou, někteří nechali doma i kordulu a vyrazili jen na lehko v košili.
• Velké hrozny, obřadně zdobící čelo průvodu, samo sebou i na těch nejúrodnějších vinicích okolo Velkých Pavlovic neuzrály. Navázaly je na důmyslné konstrukce šikovné prstíky místních dívek a vězte, práce je to manuelně i časově velmi náročná. Průvod o Velkopavlovickém vinobraní se vyznačuje oproti důstojným hodům značně uvolněnější atmosférou, neboť všichni už správě tuší, že pomalu nadchází skutečný zlatý hřeb…
• Tím je každoroční divadelní ztvárnění starodávného vinařského rituálu ZARÁŽENÍ HORY. To znamená, že se vyhlášením místního hotaře, za nezbytné účasti starosty a představenstva města, uzavře „hora“, tedy vinohrad, do kterého až do samotného vinobraní nesmí vstoupit ani noha. Natož si utrhnout hrozen! Výjimku tvoří snad jen těhotné ženy a nebo vyhladovělý pocestný, ten však musí nechat pod hlavičkou peníz, ostatní se se zlou potáží!
• Ten, kdo by byl při krádeži přistižen, bude si muset odsedět trest tři dny v kamrlíku a to i když se u něj nic nenajde. To jen za to, že se vůbec odvážil do zaražené hory vstoupit. A zlodějíček, který bude mít plné kapsy hroznů skončí na šibenici, s uvázaným hroznem na krku, pro výstrahu pokušení ostatních! Horenské právo bylo tvrdé a neúprosné, ale ruku na srdce – není takové pořádné hejno špačků pro vinaře zkázou v pravém slova smyslu? Stačí jeden jediný nálet a úroda i s celoroční dřinou přijde vniveč!
• Divadelní scénka „Zarážení“ je však ve Velkých Pavlovicích naladěna na „o něco odlehčenější notu“. Na jevišti se sejdou místní ochotníci s krojovanou velkopavlovickou chasou, kteří si neberou žádné servítky! Do slova a do písmene nenechají ani nit suchou na současném zastupitelstvu města i starostovi samotném. V humorném tónu se rok co rok řeší aktuální témata a problémy, které se většinou v běžném životě probírají veřejností na úrovni dohadů a klepů a na Vinobraní jsou, jak se lidově říká, „rozhrábnuta“. Vše je bráno s patřičným nadhledem a notnou dávkou humoru a tak se není čemu divit, když se ze sóla za sokolovnou ozývají během „Zarážení hory“ salvy smíchu.

Z historie Velkopavlovického vinobraní i scénky Zarážení hory

• Jak bylo již nastíněno, tradiční slavnost Velkopavlovického vinobraní má své kořeny v původním obřadném zvyku „zarážení hory“, který měl svůj účel v ochraně právě dozrávající úrody hroznů. Dával přísná pravidla a v podstatě zakazoval vstup komukoliv, vyjma hospodáře, do vinohradu do doby, než bude povoleno „horným“ vinobraní. Zvyk je součástí dnešní lidové hry, jenž je jakýmsi středobodem slavností. Jeho dramatizací, až parodizací se připomíná ona stará tradice.
• Původní „zarážení hory“, spojené vždy s lidovou zábavou a muzikou se ve Velkých Pavlovicích konávalo každoročně. Až v 50. letech minulého století byla tehdejším režimem tradice přerušena. K návratu pak došlo v letech 80. a 90., kdy se slavnosti, již jako připomínka starého obřadu, několikrát konaly. V letech 1995 - 2002 byla návaznost opět přerušena, až od roku 2003 se začala slavnost znovu konat. S novou koncepcí a stále se rozšiřujícím programem.

Smyslem a cílem dnešních slavností je rozvíjet tradici a připravit pestrý program pro všechny generace, v pravdě lidové slavnosti, které však nepostrádají myšlenku a duši. Jednoduše řečeno: přinést zábavu i poučení v co nejkrásnější formě.

„KDO SI SMĚL V PAVLOVICÍCH UTRHNOUT HROZEN“

(Jožka Blažek – místní zápisky a reportáže z let 1942 – 1944)

V dávných dobách, jakmile kolem Velkých Pavlovic začaly dozrávat hrozny, celý vinohrad se čistě uhrabal, urovnal, aby každé šlápnutí nepovolanou nohou bylo ihned zřejmé. Poté se „uzavřela hora“. To znamenalo, že nikdo jiný mimo hospodáře a hospodyni nesměl vkročit mezi vinohrady, dokud hrozny dobře nevyzrály. Dodržení tohoto nařízení ostražitě hlídali „hotaři“.
Uzavírání hory se dělo za účasti všech místních občanů – vinařů. Na ukončenou byla uspořádána muzika, kde se rozveselili mladí i staří. Toto uzavírání se konávalo ve Velkých Pavlovicích v rozsáhlých vinohradech zvaných ve „Staré hoře“ (v tehdejší době bylo ve Velkých Pavlovicích 270 ha vinic). V prvním vinohradě u cesty byla postavena opentlená máj, což znamenalo, že nikdo nesmí ve vinohradu utrhnout hrozen.
Výjimkou byly těhotné ženy. Šla-li taková žena kolem a nebyla-li sama, mohla si hrozen utrhnout. Musela však za to položit na ten kůl, kde si hrozen utrhla, dvacetník. Jestliže hrozen utrhl někdo jiný a byl přistižen „hotařem“ pak se mu to nevyplatilo, neboť v tom případě neměli ve Velkých Pavlovicích žádný ohled a provinilce zle potrestali. Na veliký podnos dali několik hroznů a viník s nimi musel v neděli ráno projít dědinou. Potom se postavil i s hrozny před obecní hostinec, kudy chodilo nejvíce lidí do kostela. Zde stál celé dopoledne a musel snášet vtipy a úšklebky kolemjdoucích lidí.
Až bylo ve vinohradě všechno zcela dozrálé a usouzeno „horným“ i ostatními vinaři, že je čas k vinobraní, konalo se v neděli k večeru tzv. „otevření hory“. To hotaři (bývalo jich v Pavlovicích až pět) vytrubovali na své dlouhé rohy a svolávali místní vinaře. Potom jeden z nich, který měl lepší výřečnost, přednášel různé rýmovačky o správném vzniku názvu „víno“, načež „horný“ (to byl člověk, který měl právo kdykoliv otevřít či zavřít horu) horu otevřel. Byla sňata máj a začalo vinobraní ...