A může za to román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, ve kterém však jde o čistou fabulaci na pozadí skutečných postav, jak vysvětlil včera na své přednášce osmi desítkám posluchačů PaedDr. Jiří Jilík. Autor knihy Žítkovské čarování se o bohyně a jejich „čarování“ začal zajímat před lety v době své práce pro Malovaný kraj, jehož současná šéfredaktorka Eva Kovaříková byla také hostem v publiku.
Pozorný doktor Jilík úvodem svého povídání zmínil své přátelství s rodačkou Růženou Krčmařovou, jejíchž akvarelů si všiml na stěně podkrovního sálu radnice. Dále představil Kopanice jako kraj neúrodný a odříznutý od světa, tudíž i od lékařské péče. A proto zde podle jeho slov mohl vzniknout fenomén bohyní, které uměly léčit jak tělo, tak i duši.
Jilík předčítal z několika knih vztahujících se k tématu bohyň, citoval také faráře z Hrozenkova Josefa Hofera, který přestože bohyně odsuzoval, právě jeho záznamy jsou jedním z nejstarších zdrojů popisujících metody bohyň – ať už bylinkářství nebo čarování s litím vosku do studené vody. Zmínil i to, že věštění bohyň nacistickým pohlavárům, pronásledování STB a zavírání do blázince, byly smyšlené příběhy Tučkové. Bohyně však neměly záviděníhodný osud, ať byly tlačeny církví, aby se vzdaly svého umění, předávaného matkou na nejstarší dceru, nebo byly terčem posměchu či dokonce ostudou pro své děti.
Dále zazněly autorovy vzpomínky na setkání s Irmou Gabrhelovou, se kterou se stýkal až do její smrti v 97 letech, a jejíž autentické rozhovory zaznamenal v původním nářečí. Jilík, přestože k bohyním přistupoval zcela vědecky, nevyloučil jejich magické schopnosti. Sám při setkáních s Irmou zažil několik těžko vysvětlitelných a přesných věšteb.
Bohyně dovedly nejen nahlížet do budoucnosti, ale i najít ztracené věci nebo označit zloděje. Jilík pobavil posluchače vtipnými historkami, jak bohyně „čarovaly na lásku“ – když třeba místo lásky chasníka si k sobě dívka nechtěně připoutala berana. Nebo jak připravovaly dívky míchané vejce chlapcům, které chtěly získat, tak, že nejprve syrová vejce prolily po svém těle od krku až po lýtka.
Nyní už na Kopanicích žádné skutečné bohyně nejsou. Stále tam ale zůstaly lidové tradice a krásná příroda, která byla vidět i v dokumentárním filmu Horenka Chabová, kterou pustil Jilík ke konci své přednášky. Jediným jejím minusem bylo, že času na své vyprávění a vědomosti by potřeboval tento charismatický vypravěč mnohonásobně víc…
Městská knihovna * Beseda s PaedDr. Jiřím Jilíkem o žítkovských bohyních
Text: Lucie Gawlová, knihovnice Městské knihovny Velké Pavlovice / Foto: Oldřich Otáhal / 14.3.2019