V neděli dne 10. listopadu 2024 se uskuteční ve velkopavlovické sokolovně koncert k příležitosti 95. narozenin bývalého učitele velkopavlovické Základní umělecké školy pana OLDŘICHA JEŘÁBKA. Tato mimořádná událost přímo vybízí k rozhovoru s jubilantem, kterého se coby tazatel ujala Milena Karberová, bývalá ředitelka velkopavlovické umělecké školy...
Pan učitel hudby Oldřich Jeřábek vzpomíná a vypráví...
Pane učiteli, 7. listpadu 2024 oslavíte mimořádné životní jubileum, 95. narozeniny. Zavzpomínejte na rok 1954, kdy jste začal vyučovat ve velkopavlovické Hudební škole a hlavně na Vaše první setkání se zakladatelem a ředitelem Karlem Francem, o kterém často hovoříte a kterého jste měl rád.
Obdržel jsem dopis od školního inspektora, že jsem byl zařazen jako pedagog do Hudební školy ve Velkých Pavlovicích a tenkrát jsem se poprvé setkal s panem ředitelem a zakladatelem školy Karlem Francem, který mne, pamatuji si to přesně, 2. září 1954, přijímal a velmi se mi věnoval. Po letech si vzpomínám a obdivuji, jak byl tolerantní a nezpovídal mě a nic mi neurčoval. Dokonce mi našel ve Velkých Pavlovicích ubytování, bylo to na Zelnici, dnes je ten dům už zbouraný. Takže v týdnu jsem bydlel v Pavlovicích, abych nemusel denně dojíždět. Do mojí rodné obce Nížkovic, je to z Pavlovic 41 km, přímý spoj nebyl, cestoval jsem vlakem přes Brno. Později jsem jezdil na motocyklu, to mi bylo 25 let. Svou práci pedagoga jsem měl rád, pamatuji si ještě velmi dobře na některé žáky z té doby. Kromě pana ředitele France byl mým dalším kolegou pan učitel Jaborník a měli jsme tenkrát ve škole 27 žáků. Školné, které bylo 25 Kč měsíčně, jsme osobně od žáků vybírali a odevzdávali na Národním výboru. Platy pedagogů zajišťovalo Ministerstvo školství prostřednictvím okresního Odboru školství. Na kontrolu nám tenkrát chodili inspektoři okresní a krajští. Jednou přišel na kontrolu známý hudební skladatel Jan Plichta společně s panem ředitelem Chovancem z břeclavské Hudební školy. Prohlédli si naši školu, podívali se, jak vyučujeme a pak jsme šli k Francům do sklepa! Oni nám plně důvěřovali. I inspektor Jánoš se choval podobně, přišel a poslechl si, jak žáci hrají, jeho zajímaly výsledky, to byl praktický muzikant. Hlavně ho nezajímalo, jakou má kdo politickou příslušnost nebo jak vyplňujeme papíry. Politici z kraje, ti nám prohlíželi, jak máme vyplněné v knihách kolonky, žák je skoro ani nezajímal, jen to, jak máme vedené písemnosti. S ředitelem Francem jsem velmi rád spolupracoval, dobře jsme spolu vycházeli, doprovázel jsem jeho žáky. Vždycky na konci školního roku jsme pořádali besídky, nejprve hráli sólisté, potom následovala komorní hra, kterou měl Karel Franc velmi rád. Polovina žáků školy byli houslisté, hodně žáků hrálo na klavír a na harmoniky. S kolegou Jaborníkem jsem hrál také, nacvičovali jsme spolu Kramářův Koncert pro hoboj a měli jsme domluveno, že kdo udělá první chybu, bude v hospodě platit pivo! Byla to taková legrace a on mi to pivo pak opravdu platil! Později přicházeli noví učitelé. Když zemřel Karel Franc a odešel pan učitel Jaborník, vystřídali se ve škole J. Nádeníček, V. Chvistková, Tůma a Procinger, houslista amatér s uměleckým pseudonymem Pavlovský. Ten se později věnoval i komunální politice, dokonce se stal okresním funkcionářem. Jednou jsme společně s Francem a Pavlovským hráli krásnou barokní skladbu od Händela v kostele. Franc také složil Koncert pro housle, pracoval na něm a vždycky mi nové části přehrával, ale ty noty se bohužel nezachovaly, škoda, byla to moc pěkná hudba... Franc byl vynikající houslista a měl také vzácné italské housle, učil se mimo jiné u koncertního mistra z brněnského divadla, Burget se jmenoval a byla to opravdová kapacita ve svém oboru, první housle v divadle, sólista a pedagog... V roce 1957 v červnu měl ještě Franc besídku se svými žáky a téhož roku v listopadu jsme se s ním naposledy rozloučili. Dožil se pouze 52 let. Letos v září uplynulo 75 let od založení Hudební školy ve Velkých Pavlovicích, což je dílo Karla France s trvalým odkazem, ze kterého čerpají další a další nové generace nejen ve Velkých Pavlovicích, ale i v okolních obcích.
Nechvalně „proslulá“ 50. léta minulého století musela být ve Velkých Pavlovicích zvláště náročná, násilná kolektivizace a vyvlastňování majetku...
Tenkrát byla společnost velmi neklidná a nikdo nevěděl, co bude a ty děti byly také zmatené, protože dějiny se „upravovaly“ a stále se musela projevovat poslušnost režimu. To, co se zde dělo, bylo smutné, lidem se braly majetky a hlavní představitelé města řídili kolektivizaci. Mnoho lidí se muselo vystěhovat a to ovlivňovalo mezilidské vztahy a byl to „divný pořádek“. Napřed byla šibenice v Brně i v Praze, potom už jenom v Praze. V republice bylo 15 pracovních táborů, kam byli posíláni odpůrci režimu. Odhaduje se, že to bylo, ani se mi to číslo nechce říkat, 200.000 osob. Začalo to popravou Milady Horákové. Jednou přišli představitelé města i do naší Hudební školy a řekli, že tady to přijde brzo zavřít, protože sem chodí děti reakcionářů... V rámci republiky působilo mnoho udavačů, kteří poslouchali co lidé říkají, jaké mají názory... Byla to velmi těžká doba. Minulost se musí připomínat, aby se volila lepší budoucnost. Připomínat, připomínat, protože člověk rád zapomíná. Já sám často připomínám svým vnoučatům, jak venkovské ženy pracovaly v zemědělství za 5 Kč na den, pak si šly stoupnout do fronty a nakonec chleba nebyl! To si dnes nedovede nikdo představit. Zlobím se na svoje děti a vnoučata, když nejdou k volbám. Za komunismu byly volby vynucené, plenta byla v rohu, ale tam nikdo nešel a přesně se vědělo, co má kdo v rukou a co tam dává... Já pravidelně chodím k volbám a vážím si svobodných voleb!
Pane učiteli, Vaše bývalé žáky bude jistě zajímat, jak v současné době žijete a jak se Vám daří tak úspěšně udržovat dobrou fyzickou i duševní kondici...
No, to je jednoduché, každý člověk musí především regulovat obsah svých myšlenek, aby dobře vycházel s okolím. Bydlíme s manželkou, dcerou, vnoučaty a pravnoučaty již 15 let v Břeclavi, druhá dcera je ve Vyškově, vnučka Radanka se vdala a nyní čekáme dalšího pravnoučka... 3x denně chodím ven se psem, s naší Růženkou, mám spočítáno, že za 10 let jsem nachodil přes 3.000 km. Stravuji se zdravě, střídmě, nekouřím, alkohol jen svátečně, při návštěvách a oslavách. Také stále hraji na housle a klavír a věnuji se své celoživotní zálibě, což, jak všichni moji bývalí žáci dobře vědí, jsou šachy...
V současné době se prosazují různé moderní a alternativní trendy ve výchově a vzdělávání dětí, jaký je Váš názor na tuto problematiku?
Jednoznačně výchova příkladem, ne poučením. Vychovávat tak, aby děti byly samostatné. Každý ať si vzpomene, když byl dítětem, jak se ho všechno dotýkalo a on se nemohl k tomu vyjádřit, protože to ani neuměl. Také je důležité klást na děti požadavky a nerozmazlovat je. Dítě musí mít i povinnosti. Nikdo mu nebude v životě tolerovat jeho nadřazené požadavky. Taky musí mít dítě odpovědnost. Za našeho mládí bylo všechno jednodušší. Žádné technické vymoženosti, rádia, televize, auta, mobily, žádné sociální sítě, když bylo v rodině kolo, tak to už bylo něco! Neměli jsme tolik zájmů a starostí a chtění a nechtění... Počet informací narůstá a mladí lidé je nestačí ani strávit, tak se nedivme, že někdy jim podstatné věci mohou uniknout!
Kdo Vás zná, ví, že máte v oblibě lidové písně, zejména ty slovácké...
Moje rodná vesnice Nížkovice je krajová obec okresu Vyškov a to jsou Hanáci. A já jsem měl vždycky rád slovácké písničky a nevěděl jsem proč, ale teď už to vím! Moje prababička se totiž narodila v Podivíně! Dlouho jsem to nevěděl, ale později jsem tam ještě našel příbuzné a navštívil jsem je.
Mnohým občanům Velkých Pavlovic jste hrál na svatbě a také na vítání občánků...
Každý rok bývalo kolem 30 svateb a vítání občánků, za těch 20 let, co jsem na radnici hrával a doprovázel pavlovické zpěvačky, to byly stovky svateb...
Vážený pane učiteli, děkujeme Vám za rozhovor a zveme všechny Vaše bývalé žáky na Slavnostní koncert k Vašim 95. narozeninám, který se uskuteční v neděli 10. listopadu 2024 v 15.00 hodin ve velkopavlovické sokolovně a který pro Vás opět připravila velkopavlovická základní umělecká škola.
V uplynulých letech jste měl koncert k 80., 85. a 90. narozeninám a již se všichni těšíme, až s Vámi budeme moci oslavit Vaše 100. narozeniny! Přejeme stálé fyzické a dušení zdraví a rodinnou pohodu a ještě mnoho krásných a zdravých procházek s pejskem!
Rozhovor s panem učitelem Jeřábkem pořídila dne 25. října 2024 Milena Karberová
Bývalí žáci pana učitele Jeřábka připravili jubilantovi k jeho 95. narozeninám překvapení, originální dárek, šachy, které navrhl a vyrobil na 3D tiskárně student Matematického gymnázia na tř. kpt. Jaroše v Brně David Káňa.
Kdo z bývalých žáků pana učitele by chtěl na tento speciální dárek přispět jakoukoliv částkou, může tak učinit a poslat svůj příspěvek na č. ú. 000000-0407932053/0800. Případně volejte na mobil 774 499 055.
Originální dárek - šachy z 3D tiskárny pro pana učitele...
Text: Milena Karberová / Foto: Archiv Milena Karberová / 4.11.2024