Odpoledne pro děti plné dýní a obřích bublin

První páteční zářijové odpoledne patřilo už jako každoročně dětem a jejich VESELÉMU DÝŇOBRANÍ pořádanému Městskou knihovnou. Letos se na trávě u ohniště pod rozhlednou Slunečná sešlo více než 70 menších i větších dětí, aby si užily jednu z mála akcí, která se jim letos díky koronavirovým opatřením, opravdu uskutečnila.

Takže bylo obrovské štěstí, že tak skvěle přálo počasí, které se ráno moc netvářilo na to, že se budeme během vyřezávání péct na sluníčku stejně jako vybraná jadýrka v troubě. Poté, co si všechny děti za žádné či menší pomoci svých rodičů vyřezaly a vystavily své rozmanitě dotvořené dýně na zídku a dostaly medaili za svoje krásné výtvory, byl čas rozdělat oheň a zaplnit žaludek po práci.

Protože prutů na opékání a místa u ohně nebylo neomezeně, aby se děti nenudily, než se na ně dostane řada, byl právě vhodný čas vytáhnout letošní překvapení. Tím byly bublifuky na obří bubliny. Knihovnice se snažila o vytvoření co největších a nejdelších bublin a děti se zase snažily co nejrychleji ji bublinu prasknout. Což vzhledem k nevelkému rozdílu ve výšce končilo jasnou prohrou pro knihovnici. V kbelíků bylo více než 8 litrů bublinové směsi a věřte, že poté, co všechny děti vystřídaly u osmi šňůrek, ze kterých vytvářely menší i větší bubliny, nezbyla po dvou hodinách nazmar ani kapka. Naštěstí teplý podvečer přál tomuto mokrému překvapení a bublifuk byl koupen schválně nezávadný.

Ty děti co přestal bavit bublifuk, využily volného a členitého prostoru kolem rozhledny a mohly si užít volného pobíhání a hraní třeba na schovku nebo na pikanou. No a po vydatné večeři a sportovních výkonech už pak zbývalo nakonec jen zapálit více než sedmdesát dýní, které musely být nakonec ve dvou řadách a ještě několik hodin osvětlovaly cestu pod rozhlednou.

Děti byly nadšené, rodiče vypadali také a já nesmím zapomenout poděkovat všem, kteří mi pomohli celé odpoledne zařídit. Ať už všem, kteří v to odpoledne přidali ruku k dílu a pomáhali chystat špekáčky, přikládat do ohně a další, dále paní učitelce Bukovské a mé kolegyni Věrce za dodání celkem 35 dýní, které se všechny do jedné upotřebily. A především zaměstnancům Služeb města, kteří nám připravili na místě stoly, lavičky a hlavně celé ohniště na táborák a vedení města za poskytnutí místa i materiálních prostředků, bez kterých by se tato akce nekonala.