BYLO NEBYLO… I tak mohla proběhnout naše „větrná pohádka“ o tom, jak jsme pasovali ve středu 17. června letošní prvňáčky na čtenáře. V roce 2020 proběhlo zcela mimořádně venku a na etapy.
BYLO štěstí na počasí bez deště i na neskutečně obrovskou ochotu a vstřícnost učitelek prvních tříd i ředitele naší základní školy do této nestandartní varianty pasování jít. Štěstí i na rodiče, kteří děti z domácí výuky ochotně přivedli. NEBYLO tedy nic, co by nás to od zorganizování zastavilo… Ani to, že jsme museli kvůli počasí termín přesunout.
Vzhledem k pravidlům, která z důvodu COVID-19 v těchto dnech stále panují na základních školách, jsme pasování, běžně probíhající v Městské knihovně, uspořádaly ve středu 17. června pod širým nebem. A to na sportovním areálu u školy i s nutnými rozestupy, aby si to mohly děti užít na čerstvém vzduchu bez roušek. A k tomu celý „pasovací ceremoniál“ včetně programu proběhl na čtyřikrát, aby se nám (jak je nařízeno) nepletly jablka s hruškami. Tedy nemíchaly děti, které do školy nastoupily, s těmi, co zůstaly v domácí výuce.
Už tak nelehký úkol, ve kterém děti mají prokázat svou znalost písmen tím, že mají sestavit a nalepit z jednotlivých písmen celé své jméno, a předstoupit s ním před Krále knih, byl ještě o dost zkomplikován nevyzpytatelným větrem. Ten jim zvedal nejen podložky na sezení, knihovnici tlakovou frekvenci, ale hlavně rozfoukával papírová písmenka málem po celém stadionu. (Myslím, že pár jich ještě v dalším školním roku děti najdou při hodině tělocviku. I když jsme poctivě všichni poklekli a sbírali je, včetně pana krále!)
A právě díky tomuto extrému s nevyzpytatelným větrem se ukázala ta nejúžasnější věc – soudržnost dětí jako kolektivu. Protože prvňáci z obou tříd si okamžitě navzájem přispěchali na pomoc. Ať už s vyhledáním záludných písmen jako třeba dlouhé ypsilon nebo s pomocí se sbíráním rozfoukaných papírových písmen z krabiček. Tato sounáležitost třídy je ještě podstatnější, než jestli už znají abecedu tam i nazpět. I když ani tady nebylo co vytknout, ba naopak. Obě učitelky prvňáčků se shodly, že děti doma pod vedením svých rodičů (či prarodičů) udělaly během uzavření školy ohromnou spoustu práce a posunuly se mílovými kroky.
Po zdolání abecedy i větru zbývalo dětem vyslechnout slib čtenáře a potvrdit ho hromadným „Tak slibuji!“ A pak si nechat nasadit svou učitelkou šerpu s hrdým nápisem „Už jsem čtenář“ a pokleknout před krále a nechat se obrovským mečem pasovat na čtenáře.
Ani letos neodešly šikovní noví čtenáři s prázdnou, kromě blahopřání z knihovny si v tašce odnesly knihu, které daroval spolek Domino při místní ZŠ a pár dalších drobností včetně přihlášky do Městské knihovny, kterou stačí vyplnit rodiči a jako pasovaní čtenáři mají roční registraci zdarma. Už teď se na ně v knihovně těšíme.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat řediteli školy Michalu Rilákovi a oběma učitelkám prvních tříd Dagmar Šmídové a Boženě Zborovské za obrovskou podporu a nadšení, se kterou mi pomohli akci venku zorganizovat. Obě učitelky si daly tu práci, aby vykomunikovaly s rodiči, aby přišly i děti, co do školy nyní nechodí. Myslím, že byly obě strany, děti i paní učitelky, dojaté, že se mohou zase na chvíli vidět naživo. Poděkování patří především i spolku Dominu za finanční dar na nákup knih pro novopečené čtenáře a také Františkovi Popelkovi za zapůjčení meče.
Městská knihovna & ZŠ * Pasování prvňáčků na čtenáře 2020
Text: Lucie Gawlová, knihovnice Městské knihovny Velké Pavlovice / Foto: Lucie Gawlová / 18.6.2020