Kapverdy s cestovatelkou KATKOU OSTROU aneb CESTUJ ZA KAČKU

V sobotu dne 2. listopadu 2024 v podvečerních hodinách se uskutečnila ve výstavním sále Ekocentra Trkmanka ve Velkých Pavlovicích beseda s cestovatelkou a autorkou knih o cestování Kateřinou Ostrou, kterou všichni znají spíše jako Kačku a její profil na sociální síti Facebook - Cestuj za kačku.

Beseda o Kapverdách s cestovatelkou Katkou Ostrou se uskutečnila na památku místního pana učitele Edy – Eduarda Brablece, který byl jedním z jejích sledovatelů a věrných příznivců a také prvotním iniciátorem realizace této besedy. Bohužel osud mu nedopřál to dotáhnout do konce, a tak se beseda po domluvě s Kačkou uskutečnila pod záštitou ekocentra a byla zařazena mezi osvětové besedy, které ekocentrum pořádá. Symbolické bylo i datum besedy – 2. listopadu – Památka zesnulých „Dušičky“. Symbolické proto, že si právě tento termín Eda vybral již někdy na jaře a bohužel mu jeho životní svíce dohořela dříve, než si plánoval.

Čtyři hodiny plné inspirativních fotografií a sdílení emocí vytvořily skvělou atmosféru. Bylo fascinující vidět a slyšet, jak i cestování může prohloubit vztahy mezi zeměmi a jak je důležité se zapojit do humanitární pomoci. Kapverdy skutečně nabízejí nádhernou kombinaci slunce, krásných pláží a úchvatné přírody. Místní obyvatelé jsou velmi přátelští a pohostinní, což přispívá k jedinečné atmosféře. Méně rozvinutý cestovatelský ruch také znamená, že si můžete užít klid a pohodu bez davů turistů. Inspirativní fotografie a zážitky z cestování přítomné určitě motivovaly k novým dobrodružstvím.

Kačka nás nechala nahlédnout pod pokličku Kapverd – co ostrov, to úplně jiný svět. Představila nám kapverdské ostrovy prostřednictvím svých naprosto rozdílných cest, díky nimž je měla během jednoho roku možnost poznat. A to jednak jako zákazník cestovní kanceláře během měsíční práce snů a poté také jako batůžkář na vlastní pěst.

Dozvěděli jsme se, že Kapverdy nejsou jen cestovními kancelářemi „profláklé“ dva ostrovy Sal a Boa Vista, kam se dostanete přímým šestihodinovým letem z Prahy. Kapverdských ostrovů je ukrytých uprostřed Atlantiku rovnou deset, z toho devět obydlených. Ostrovy jsou naprosto rozdílné, a to nejen tvarem, velikostí, počtem obyvatel, ale hlavně svou barvou. Zatímco Sal a Boa jsou ostrovy bílé – písečné, lemované tyrkysovým Atlantikem a turista lačnící po relaxu s maximálním komfortem zde najde ráj. Ostatní ostrovy jsou nezasažené turismem, často zcela panenské, a o to víc autentické. Odráží, jak vliv Afriky, ke které mají nejblíž, tak i Evropy (to zejména co do bezpečnosti). Viděli jsme zpracování třtiny a výrobu tamního bílého rumu, spousty ovoce, které chutná úplně jinak, než když si ho u nás zakoupíme, a hlavně jsme obdrželi informaci, že když se budou chlubit úspěšným pěstováním brambor, nesmíme dát najevo, že je to u nás klasická plodina.

Návštěvníci se také od cestovatelky a autorky knih o cestování dozvěděli mnoho užitečných tipů, jak levně a dobře cestovat. Mnohem více podrobných informací je obsaženo v jejích knížkách, které si účastníci besedy mohli na ekocentru zakoupit a rovnou si je nechat autorkou podepsat.

Je úžasné, že beseda s cestovatelkou Katkou Ostrou měla takový úspěch. Určitě to svědčí také o zájmu o cestování a výměnu zkušeností. Nejlepší je, když máte možnost si to „osahat“ s někým, kdo má zkušenosti a neváhá se s nimi velmi zajímavě a přátelský podělit.

^{Těšíme se na další setkání v zimních měsících, na termínu a tématu již pracujeme.}

Text: Bc. Zita Dvořáková, MSc, ředitelka Ekocentra Trkmanka Velké Pavlovice / Foto: Archiv Ekocentra Trkmanka Velké Pavlovice / 4.11.2024

Beseda KAPVERDY - KATKA OSTRÁ @ CESTUJ ZA KAČKU

_{Reportáž z besedy ve Velkých Pavlovicích perem Katky Ostré…}

Cesta z Karlových Varů byla náročná a já přiznávám, do úžasného prostředí Ekocentra Trkmanka jsem vstoupila s lehkou únavičkou. Trvalo to pár vteřin, než mě pevným stiskem přivítala paní Zita, ředitelka těchto nádherných prostor a ženská, která pár měsíců zpátky ani na vteřinu neváhala nabídnout tyto prostory pro mou první besídku v mé organizaci a režii zcela zdarma. Důvod jsem již zmínila. Původní iniciátor této akce byl rodák Eda Brablec, pan učitel, který se zde zapsal do srdcí všech svých studentů i přátel. Včetně srdce Zity i mého. Bohužel, Eda se besídky, jejíž organizací si vzal na svá bedra, nedočkal... Na Edově pohřbu mi došlo, že tuhle besídku jen tak smáznout ze seznamu nemůžu, protože tohle uspořádat u sebe doma – to byl pro Edu největší sen. A sny se mají plnit!

Přiznám se, že jsem díky nemožnosti rezervace místa a minimální propagaci akce nečekala víc jak dvacítku nejbližších, prostě komorní setkání, kde si všichni uvidíme do tváře a mikrofon nebude vůbec třeba.

Když jsem vstoupila do sálu Ekocentra Trkmanka, padla mi brada. Ne jeden obrovský, ale v zajímavém řešení hned dva sály pro více než 120 lidí zde byly nachystané. Dělala jsem si legraci, že odsuneme židle a zatančíme si…

První v sále byla moje dnes už kamarádka, ale také jedna z prvních organizátorek dnes již čtyř mých besídek – Kateřina Mutina, která Edu znala osobně. Ostatně právě k ní do Letonice za mnou Eda bez řidičáku vždycky přijel. Samozřejmě autem. I když Kačka tuto besídku slyšela u sebe, prostě cítila, že na dušičky – neuvěřitelné datum, které si Eda pro besídku vybral, nemůže být na lepším místě. Kačka, která mi udělala i nádhernou pozvánku na akci, mi pak spolu s už besídkovým hvězdami Marií (její patnáctá besídka!) a Aničkou Liškou celý večer pomáhaly. Za to jim patří obrovský dík! Taky za chlebíček, protože jsem se cestou z Karlových Varů určitě nestihla najíst, za klobásky, okurky a víno, to dá rozum... Vážně je krásný pár přátel mít, co uměj za to vzít…

No a pak přišly Edovy dcery, které svému tátovy doslova z očí vypadly, a donesly mi poslední jeho domácí víno. Přišly nejen dcery, ale také Edova bývalá žena a řada přátel. Ti mi přinesli ukázat Edovy staré fotky a říci mi, jak moc jejich život ovlivnil... No a mezi všemi se objevila i Alžběta Mlýnková, pro kterou jsem byla narozeninový dárek. Její roztřesený, dojatý a šťastný hlas, stejně tak šťastný výraz její vnučky, která s půlročním miminkem čekala čtyři hodiny na babičku venku, na to prostě nikdy nezapomenu. Souběžně jste chodili i vy další a další... Pro knížky, které jsem si musela nechat nosit v dalším a dalším množství z auta, pro společné fotky, obejmutí a s dalšími nádhernými příběhy… Jak jste díky stránce Cestuji za KAČKU vyrazili sami poprvé, zamilovali se do Kapverd, našli odvahu vyrazit i bez angličtiny…, oblíbili si secco z Lidlu.

No a pak bylo najednou pět hodin, já chtěla začít a poprvé se podívala na dva oddělené sály. Na dva sály plné po strop, a to až do zadních řad, kam jsem nedohlédla! Bylo to jak výboj kardiostimulátoru, naprostý šok, nádherný šok! Musela jsem požádat o mikrofon, protože jinak byste v zadních řadách nic neslyšeli a musím říct, že první věty byly při pohledu na vás všechny emotivně hodně těžké.

Ale pak jsme se spolu ocitli na Kapverdách, tedy u MĚ DOMA, a já si tuhle besídku užila jako ještě nikdy. Viděla jsem totiž na každém z vás, že jste tam se mnou. I když jsem prezentaci před besídkou pokrátila, stejně to nakonec zabralo rovné čtyři hodiny a vy jste to dali! Neuvěřitelný, krásný, boží!

Věřím, že i Eda byl šťastný jako já a jak tam v koutku seděl, ve své rozhalené barevné košili s pivkem před sebou, na tváři měl úsměv, v srdci klid a říkal si to stejné, co já – TOHLE SE SAKRA POVEDLO!

Ještě jednou děkuji vám všem, kdo jste přišli. Kdybych zde měla vypsat všechny, byl by to román na několik pokračování. Ale ještě musím zmínit svou kamarádku a spolužačku Jiřku, která navštíví každou mou besídku ve svém dosahu a na tuto, pro mě osobně nejdůležitější, přišla i přes to, že Kapverdy už jednou slyšela. Děkuji paní Zitě za nádherné prostory, a boží dárek v podobě šesti opravdu kvalitních velkopavlovických vín, která si vychutnám pokaždé „za odměnu“. No a budu ze srdce doufat, že pro vás všechny nebyly ty čtyři hodiny ztrátou času a že jste si z této konkrétní besídky odnesli to hlavní – že Kapverdy jsou jedno z nejkrásnějších míst na světě, že čas běží jak splašené koně a není čas ztrácet čas. Že žít se má teď a že nejkrásnějším dárkem nejsou věci, ale zážitky (viz paní Alžběta)...

_{VELKÉ PAVLOVICE, respektive malinký útržek z absolutního závěru…}

Ve zkratce – přišlo vás bambilion, absolutní rekord plných vlastně dvou sálů, prodaných knih, ale hlavně emocí. Vážně jste mě dostali. Těžko se mi drželo emocemi neroztřepaný tón. O dojmech a detailech tedy až zítra, nicméně tuhle úžasnou ženskou, respektive její příběh, kterou mám takto ne úplně kvalitně zachycenou, sdílet musím.

Tahle paní za mnou přišla na začátku besídky úplně roztřepaná, natěšená, v šoku a hlavně – neuvěřitelně šťastná. Přišla v doprovodu své vnučky, která ji vzala na narozeninový výlet s překvapením a dárkem v jednom. Tím dárkem jsem prosím pěkně byla já!

Tato paní vůbec netušila, do čeho jde. Vnučka jí před cestou jen řekla, zda bere nějaké večerní léky, ať si je vezme s sebou, že to bude dlouhý. No a dovezla ji, svou milovanou babičku, do Velkých Pavlovic. Na moji besídku. Paní to zjistila až ve výtahu, kde viděla pozvánku na dnešní akci a moji fotku. Nechtěla tomu vůbec věřit a když jí vnučka potvrdila, že ji opravdu veze na mě, prý se jí podlomila kolena štěstím. Když mi tohle roztřeseně a šťastně popisovala v doprovodu své rodiny, podlomila se kolena i mně. Nikdy v životě jsem nedostala nádhernější zpětnou vazbu než od této úžasné dvojice!

Hrdá babička mi řekla, že malý šestiměsíční pravnouček, synek její vnučky, jel s nimi a čeká v autě! Naštěstí ne sám, ale v doprovodu tatínka a během chvilky i úžasné vnučky, která babičku zavedla na vysněnou besídku a spolu se svou rodinkou na ni bude čekat v autě. Zděšeně jsem se ptala vnučky, která babičce ještě koupila poslední chybějící mou knihu do sbírky, zda tuší, jak dlouho moje besídka trvá?! Usmála se a řekla, že ano, že i víc než čtyři hodiny a že s tím počítají. Že se společně s manželem a synkem někde zabaví, hlavně ať si to babička užije.

Tak prosím pěkně, tohle je absolutní štěstí a opravdová láska. Takováto rodina je dar a já jsem neskutečně šťastná, že jsem dnešní setkání v roli dárku, který udělal radost k slzám, mohla zažít. Dneska budu usínat s pocitem absolutní jistoty, že každý můj den a krok vpřed (a to i navzdory kruhům pod očima) za to sakra stojí!

Text: Katka Ostrá / Zdroj: https://www.facebook.com/CESTUJIzaKACKU/ / 4.11.2024