Stejně bravurně jako vtáhne do děje svých knih čtenáře, dokáže strhnout Alena Mornštajnová svým vyprávěním naživo. Nejen o psaní knih, ale také o svém životě.
O tom se hned během prvních minut přesvědčili návštěvníci, kteří si včera v podvečer nenechali ujít besedu s autorkou knih Slepá mapa, Hotýlek, Hana a Tiché roky. Vtipné, bezprostřední a zároveň tematicky ucelené a časově posloupné povídání rozkrývalo plnému sálu posluchačů, jak se přes peripetie dostala od překladatelské práce až k v vlastnímu psaní a stala se z ní tak „pozdní debutantka“, jak na sebe se smíchem prozradila sama spisovatelka, která svou prvotinu psala deset let ve chvílích volna.
Kromě svého života nám dala paní Mornštajnová možnost nahlédnout do svého tvůrčího procesu psaní. Odkrývala, jak postupně vznikala každá jednotlivá kniha od začátku v její hlavě a potom i na papíře (tedy vlastně na monitoru). Jak čerpá inspiraci na příběhy z reálných historek a událostí, které vyslechla, zažila nebo jen náhodně prošly kolem ní. A jak k práci spisovatele patří prostudování množství historických a faktografických pramenů, jako třeba o tématu holocaustu či tyfové epidemii v rodném Valašském Meziříčí, ve kterém se odehrává její neznámější román Hana, který se dočkal i divadelního zpracování Mahenova divadla v Brně.
A právě úryvek z této knihy si vybrala paní Mornštajnová pro velkopavlovické publikum. A pro všechny byl úžasný zážitek slyšet příběh dívky Miry o tom, jak za trest nedostala „osudový“ věneček, z úst samotné autorky. Ta sama přiznala, že po tomto těžkém tématu si musela vyčistit hlavu psaním dětské knihy Strašidýlko Stráša. A že její čtenáři jdou opravdu napříč všemi generacemi, potvrzoval pohled do publika, kde seděli posluchači od dětského věku, přes náctileté až po seniorský věk.
Dvě hodiny skvělého povídání v podkrovním sále uteklo jako voda. Alena Mornštajnová ukázala, že je nejenom výborná spisovatelka, což potvrzuje každou svou další vydanou knihou, ale také i fantastickou vypravěčkou. Protože to, že někdo umí skvěle psát, ještě neznamená, že umí mluvit a pracovat s publikem. Jenže to rozhodně nebyl její případ. Právě naopak.
Poděkování za skvělý večer patří kromě samotné spisovatelce také městu Velké Pavlovice, díky jejichž mnohostranné podpoře se akce jako vždy uskutečnila. A dále také kamennému knihkupectví Vašíček z Břeclavi, které nám laskavě poskytlo knihy, které si mohli lidé zakoupit na akci se slevou, což také hojně využili. A protože si návštěvníci donesli k podpisu i knihy z domu a od kamarádů, byla fronta na autogramy na konci besedy dlouhá jak za bývalého režimu na banány. A já mám doma propisku, na kterou mi teď nesmí nikdo sahat, protože s ní Alena Mornštajnová podepsala všechna ta věnování, včetně toho pro mě.
Městská knihovna * Beseda se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou
Text: Lucie Gawlová, knihovnice Městské knihovny Velké Pavlovice / Foto: Oldřich Otáhal / 18.10.2019