Mikeši, bubáci a zatoulané měsíce, aneb o Ladovi i s Ladou

V páteční večer se naše knihovna proměnila na Hrusice, místo narození Josefa Lady a taky dějiště některých jeho nesmrtelných příběhů. A dokonce přišla i Lada osobně! Byla to ale TA Lada, dívka, která se společně s dalšími 20 dětmi z druhé až čtvrté třídy přihlásila na Noc s Andersenem, celorepublikovou přespávací akci knihoven.

Tu naši „Noc“ jsem preventivně odsunula z původního aprílového termínu o pět týdnů později, aby nebyla zrušena jako poslední dva roky proticovidovými opatřeními. Podařilo se! Takže přišel na řadu další smělý plán. Nepodcenit to jako poslední ročník a děti utahat aktivitami jako malé Mikeše, pardon koťata.

Rozjezd po přivítání dětí v knihovně byl mírný, děti jsem seznámila s životem a tvorbou Josefa Lady, s jeho nejznámějšími knihami a postavami. A mezitím jsme to prokládaly aktivitami jako spojovačky, doplňovačky, čtení básniček. A hlavně hrami, protože v pátek už by měly mít děti hlavně zábavu.

Takže začalo první náhodné losování podle vytažených barev do týmů. Náhodné jsme zvolily proto, aby se děti trochu víc poznaly a spolupracovali napříč rozdílu ve věku a pohlaví. A hrozně moc se nám to během akce osvědčilo. Jak byly týmy jasné, začala hra na Mikeše. Aneb kolik cest stihnete jako Mikeš absolvovat po knihovně – naskočit do gumáků vel. 43, čepice na hlavu, smotat spacáček pod paži a vyrazit s holí…. A tak asi x-krát než skončil časový limit.

Po tomto fofru jsme děti usadily zpátky k jejich pracovním listům a pokračovaly trochu klidněji. Skládaly se kostky a puzzle. Malovaly si vlastního bubáka pomocí hodů kostek, které určily, jakou část těla si domalují. Takže výtvory byly co kus to originál – některý s třemi jazyky, jiné neměly ani jednu nohu.

Po vydatné večeři a dalších aktivitách jsme s pořádnou tmou vyrazily do zahrady vedle ekocentra. Tam byly pro děti připraveny zatoulané a rozstříhané Ladovy měsíce, které měly najít a poskládat dohromady. Hledání správných dílků ve tmavé zahradě za pomocí čelovek byla ohromná zábava a adrenalin. Nakonec tam děti pobíhaly a skládaly skoro hodinu.  Takže až se po návratu do knihovny pustilo tři díly pohádky O chytré kmotře lišce a ulehlo se do spacáků, někteří ani už neslyšeli čtení knihovnice pohádky O líném Honzovi ani do poloviny…. Nejpozději se usnulo v sekci bubáků, u Mikešů ani neví, že se četlo. Mise utahat děti byla splněna.

Knihovnice pak v noci připravila dárečky pro děti – knížku Ptáci ze série Ladových veselých učebnic a společnou fotografii v pyžamu na památku. Jen protože v pátek došel tiskárně barevný toner, fotka je černobílá…. no hold jako za života Lady…

Sobota začala brzy, pro některé již 5:50, zbytek se vykotoulel ze spacáků do půl sedmé. Takže jsme se probraly rozcvičkou s knihou a pak hurá na snídani, opět do hrusické hospody u Sejků, kde se podávaly ovocné koláče, pečivo a výborné provianty od rodičů. Po nalezení správných bačkor, vyfouknutí karimatek a nacpání spacáků do zřejmě vyměněných zmenšených obalů jsme se vrhly na tvoření.

Děti si na zapůjčeném lisu na placky vytvořily své vlastní placky na připnutí na oděv či batoh. Jedna byla s předpřipraveným motivem Ladových obrázků, a druhou placku si vytvořili úplně sami podle své fantazie. Potom se děti trochu potrápily při psaní pohledů, jak jinak s Ladovými motivy a taky ladovskou známkou, které z přespávačky pošlou svým blízkým. Očividně doba, kdy dítě píše pohled z dovolených, prázdnin či tábora je asi nenávratně pryč, takže se při tom zapotily nejen děti, ale i my dospělí, když jsme jim vysvětlovaly, jak na to.

Tady jsme nabrali trochu skluz, díky kterému už se začaly trousit rodiče, když jsme byly v nejlepší zábavě při aktivitě Bubáčci.  Každý tým po třech dětech měl za úkol během 3 minut navléct na jednoho z nich co nejvíce oblečení a propriet, které vyhrabávaly z pytle. Bavily se u toho neskutečně všichni, jak účastníci tak přihlížející tak i rodiče. Protože ti výslední bubáčci opravdu stály za to.

Doufám, že si to všechny děti užily tak moc skvěle jako já a Eva Sadílková, moje spolupachatelka aktivit a moje druhá polovina přítomná při celém programu. Nebyla ale jediná, velkou pomocí mi byly i slečny Mia a Adéla z nižšího ročníku místního gymnázia, které už sice odrostly věku na přespání, ale naopak dorostly do věku výborných asistentek. Tou mi byla i moje neteř Terka, kterou čeká studium na pedagogickém lyceu.

Akce se opět mohla uskutečnit za finanční podpory vedení města a především spolku DOMINO při místní ZŠ, který nám přispěl jak na běžné náklady, tak na dárek v podobě knihy. Proto jim oběma patří velké díky, bez nich by nebylo co pořádat. 

Městská knihovna * Mikeši, bubáci a zatoulané měsíce, aneb o Ladovi i s Ladou